Opaťák

12. února 2022

Dne 12. 2. 2022 byla celostředisková akce – výprava na Opatovický vrch. V 8:00 jsme se sešli před klubovnami a chvilku potom jsme vyšli ve dvou skupinách. První skupina – oldskauti, druhá skupina – všichni ostatní.

Šli jsme klasickou cestou okolo školy, po silnici do Bořetic, okolo autobusové zastávky, z Bořetic polní cestou ke kříži, u kterého jsme měli menší pauzu ve formě soutěže, kdy jsme se rozdělili do tří týmů a měli přinést a poskládat obrázek, který nějak souvisí s historií střediska. Po této rychlé hře jsme pokračovali v cestě a po chvíli už jsme stáli před lesem na Opaťáku. Následně jsme převzali dřevo a chrastí na slavnostní oheň a za chvilku již kopali díru na oheň.

Chvilku před zapálením ohně jsme si ještě zahráli Cvrčkovu hru o tom, že se 2 vojska pustí do bitvy a cílem je zabít maršála (nejvyšší hodnost). Následně jsme zapálili slavnostní oheň a zazpívali několik písniček, položili kameny na mohylu a potom už nevím, protože jsem musel předčasně odejít.
Višňák

účast: Očko, Venda, Fantomas, Višňák; Komár, Jéňa (a další členové střediska)

*

Zdobení stromku 2021

23. prosince 2021

Dne 23. 12. 2021 jsme vyrazili na výpravu zdobení stromečku. V malém počtu jsme odjeli vlakem do Kácova, odkud jsme vyrazili do Motýlího údolí. Cesta nebyla dlouhá a ani krátká. Po cestě jsme rozbíjeli zmrzlé louže. Když jsme dorazili do cíle, tak jsme si opekli buřty na rožni a začali jsme zdobit stromeček pro zvířata. Když jsme dozdobili, tak jsme vyrazili zpátky domů. Po cestě jsme zase rozbíjeli zmrzlé louže a v půli cesty jsme se zastavili na hřišti, kde byl kolotoč, po kterém se nám zamotala hlava. Potom jsme nastoupili na vlak a jeli domů. Bylo to fajn, škoda, že nás bylo málo.
Fantomas

účast: Očko, Venda, Fantomas; Komár, Jéňa (a další členové střediska)

*

Přespávačka
aneb vždycky dávejte pozor, kam šlapete

Už si přesně nepamatuji, v který den se přespávačka odehrála, ale pamatuji si, jak se odehrála. A to je přeci to, co nás zajímá. Vše začalo nápadem zůstat v klubovně i přes noc. Z nápadu se stal plán a z plánu skutečnost, ale to co se ten večer stalo, to by ani všechny jasnovidky světa nepředpověděly. No a co se tedy vlastně stalo? Všechno popořadě.

Hned v začátku schůzky jsme se všichni – myšleno skutečně všichni z našeho oddílu kromě Višňáka – vydali do krámu, abychom nakoupili nějaké jídlo. Každý si měl přinést svoje, a to taky udělal, ale nikdo nepřinesl to nejdůležitější – kečup a hořčici. A taky chleba, ovšem ten je jen vedlejší. Všechno jsme to nesli v mojí plátěné tašce. Po návratu jsme se dali do jídla. Jedli jsme ve velké místnosti, protože tam byly stoly s židlemi a krb, na kterém se dalo opékat.  Měli jsme tousty a chleba a buřty a buchty a párky a kečup a hořčici, která se po cestě rozdělala v mojí tašce. A k tomu všemu ještě kdo ví jak starý čaj, který jsme si uvařili přímo na místě. Potom jsme vyrazili ven.

To už byla tma jak v pytli. Šli jsme ke školce a odtamtud k tomu lesu, jak je před ním závora. Pak jsme šli lesem tmou dál a dál, minuli jsme rybník, u kterého stála vcelku zachovalá dřevěná bouda a lampa, která zářila jasně bílým světlem. Zdálky to místo vypadalo jako vystřižené z nějakého hororu. Na konci naší cesty nás čekala stará avšak pořád ještě zachovalá dřevěná chajda. Co přesně to bylo za chatu nevím, ale nikdo v ní nebydlel, aspoň doufám a Martin měl klíče od zamčených dveří. Ale odemknout se mu je ani tak nepodařilo. A to se jmenuje Zámečník.

No a tak jsme se vydali nazpátek. V plánu bylo jít do Kořenic a odtamtud do Ratboře. Když jsme vcházeli do Kořenic, byl kolem nás ještě řídký les, ale pod námi už byla rozpraskaná silnice. A najednou trrm trrm trrm Fantom šlápnul do močůvky. Asi tak čtvrtina nohy mu zmizela v jedné z prasklin na kraji silnice, kdoví proč plné páchnoucí černé močůvky. Když nohu vytáhl, bota zůstala těsně pod hladinou. Vytáhnul jsem ji a při tom si trochu močůvky vylil na svoji vlastní botu. Hned jak jsme přišli do Kořenic, tak jsme zavolali někomu, koho neznám, a proto ho nepovažuju za důležitého, ale přivezl Fantomovi nové boty. Potom už jsme šli rovnou do klubovny. Tam jsme hráli deskovky a koukali na Piráty z Karibiku. A pak šli konečně spát. Mně už se chce taky spát, kolik je vůbec hodin. Cože to už je 5. Jak dlouho to už píšu…?
Venda

účast: Adam, Očko, Kopr, Papírák; Jirka, Volavka, Fantomas, Vojta, Venda; Komár